Myslím si, že opravdu hodně lidí je kulturně založených. A to hlavně já se svým synem. Protože oba dva moc rádi chodíme do kina. Můj jsem byl poprvé v kině, když mu byly asi tři roky. Který musím uznat, že ze začátku to byl docela očistec. I když jsme se synem seděli úplně v první řadě, a to hlavně kvůli tomu, kdyby syn chodil stále na toaletu. Protože on jako malý chodil velice často čůrat. Takže jsem si řekla, že když budeme sedět vepředu, tak všechno bude v pořádku. A ono by to bylo v pořádku všechno, kdyby se syn nezačal nudit a nezačal všude běhat po kině.

A tak sama jsem si řekla, že jsem asi udělala chybu, že jsem tak malého syna vzala do kina, kde je film a kde má být vlastně úplně ticho. Byla jsem ale spokojená a nadšená z toho, že právě v kině zrovna bylo málo lidí a naštěstí se nad tím nikdo nepozastavoval. Byla to vlastně pohádka pro malé děti, takže tam byly i ostatní děti. A nakonec to dopadlo tak, že i ostatní děti se k synovi přidaly a začaly běhat po celém kině. Kultura je prostě kultura. A kulturu máme dost rádi a já si myslím, že kulturně založení lidé tohle pochopí, když jdou na nějakou pohádku. Protože když dávají v kině na pohádku kreslenou, tak potom tam samozřejmě bude největší publikum z dětí.

A je potom také logické, že některé děti to vůbec nemusí bavit, takže budou běhat po kině a nedávat vůbec pozor a nebudou sledovat film. Ale tady to je naprosto normální. Dokonce si myslím, že jsou i různá dětská centra, kde se děti učí kultuře nebo tak poznávají nové věci, a to včetně nové kultury. Já sama jsem si řekla, že mě docela dost mrzí, že mě jako moji rodiče taky nebrali na kulturní akce, když jsme byla dítě. Jenomže moje rodiče kultura nějak moc nezajímala. Musela jsme se jí chopit až já, když mi bylo asi sedmnáct let, kdy jsme šla do kina poprvé se svým klukem. A tam byl právě ten moment, kdy jsme si kultura hodně zamilovala.