Asi si nemusíme vysvětlovat, že dopravní nehody nejsou nic příjemného. Jsou to nepříjemné záležitosti, a to samozřejmě nejen pro ty z nás, kdo se kvůli nim dostávají do kolon, jež se v souvislosti s nehodami často vytvoří a jež notně zkomplikují a zpomalí provoz, ale i pro ty, kteří se stanou jejich bezprostředními aktéry.

Jakmile se někdo osobně stane účastníkem dopravní nehody, zažívá docela perné chvilky. A pokud perné chvilky nezažívá, pak zřejmě jenom proto, že už je nemusí zažívat, což ale není lepší, protože ten, kdo nemá se svou nehodou problémy, bývá jenom ten, kdo už je mrtvý. Nehoda se vyšetřuje, sčítají se škody, určují viníci a oběti, člověku utíká čas a promeškávají se třeba i důležité záležitosti a maří plány. A ještě hůř je, když se to neobejde bez úrazů.

Úrazy při dopravních nehodách samozřejmě nejsou příjemné. A není na nich nic, co by zraněným zvedlo náladu, nepočítáme-li tedy aspoň tu skutečnost, že tu má poškozený za určitých podmínek nárok na odškodnění.

Takové odškodnění po dopravní nehodě by mělo být zárukou, že se dočká oběť odpovídající pomoci, že nedoplatí třeba na nutnost platit nějaké léčebné náklady, že ji negativně neovlivní výpadek či pokles příjmů, ke kterému tu může často dojít, že se dostane i na financování dalších újem.

Ovšem dočkat se tu odpovídajícího odškodnění nemusí být ani trochu snadné. Stejně jako je komplikované i usilování o odškodnění za úrazy vzniklé jinde, dejme tomu v nákupním centru, v práci nebo ve škole. A když se nad tím zamyslíme, není vlastně nepochopitelné, že se snaží pojišťovny škudlit. Jim jde přece stejně jako komukoliv jinému o peníze, a tyto tedy nechtějí rozhazovat víc, než je nutné.

Ale poškození by se měli bránit a ubránit. Třeba i s pomocí odborníků na tuto problematiku. Protože peníze jsou vždy, a tedy i zde, důležité. A nikdo by o ně neměl ani při úrazu přijít, když už na ně má nárok.