Lov, slovo, které každý dobře zná, a které se společně s lidským pokolením vyvíjelo po statisíce let. Od pradávného pravěku až po novověk. Od oštěpů, luků a šípů až po nejnovější zbraně, lovecké pušky a pastě. V předešlých staletích lov, znamenal pro lidstvo nejdůležitější součást našich životů, byl nutný k přežití. Bez lovu nebyla potrava a pro člověka lov znamenal život. V dnešní pokrokové době, kdy jeskyně a ohně vystřídaly vysoko podlažní budovy a zářivé lampy, které jsou všude kam naše oko dohlédne, se také změnil i lov a jeho samotné pojetí. Lov už nyní není chápán jako nezbytná dovednost nutná k holému přežití, nýbrž jako barbarská aktivita, která postrádá veškerého smyslu.

Ale ne vždy tomu tak bylo, ještě před několika staletími, byl organizovaný lov neboli hon považován za okázalou událost hodnou pro lid nejvyššího postavení. Avšak jak se posouval čas, posunula se s ním kupředu i naše společnost. Na scéně se místo pravěkého vlka, prvního ochočeného zvířete, objevil pes, nejlepší přítel člověka, psi speciálně vyšlechtěni pro tuto aktivitu. Nicméně psi nejsou jediná zvířata, která pomáhají v lovu. Lovecká zvířata mají četné zástupce i v říši ptáků. Nicméně lidé v dnešní době už nemají nutnou potřebu lovit divokou zvěř, aby zahnali hlad. Zkrátka si zajdou něco ulovit do jednoho ze svých oblíbených marketů. Když už dojde na divoký lov, tak tak činí již pouze pro zábavu, a to v podobě adrenalinového sportů. Aktivita, která kdysi byla nedílnou součástí nás všech je v dnešní době jakýsi módní výstřelek, který kolikrát pozbývá veškeré vážnosti a často se stává i více nebezpečným než v samotném pravěku.

I přes přeměnu, skrze kterou si lov prošel, zůstává jeho část stále zakořeněná v nás. V našich hlubokých pravěkých a dnes primitivních, leč v některých situacích nezbytných pudech. A tak hned nezavrhněte tuto aktivitu, protože nikdy nevíte, kdy se vám budou vaše pravěké pudy hodit.